Sokol.Cz

Články

Sokolská Fatra 2007

Sokolové z Milevska na Slovensku - Velká a Malá Fatra 2007

Autor příspěvku: Ing. Zuzana Sekalová

Vložil: Petr Mikysek dne: 06.02.2008 23:16:17

Sokolská Fatra 2007

„Lidé zapomenou, co jste řekli.

lidé zapomenou, co jste udělali

– ale nikdy nezapomenou, jak se vedle vás cítili.“

Další letní sokolské putování je již minulostí. Zavedlo nás opět k našim sousedům, tentokrát určitě do nejkrásnějšího slovenského pohoří – na Malou a Velkou Fatru. Užili jsme si při něm počasí všeho druhu – od deštivé neděle s vrcholky pečlivě zahalenými hustou mlhou až po sluncem zalité hřebeny s dalekými výhledy; od teplých letních večerů se spoustou mihotavých hvězdiček až po pravou horskou bouřku s řádným lijákem; od klidných prosluněných rán až po neproniknutelnou mlžnou clonu. Procházeli jsme malebné horské louky plné modrých hořců, typických fatranských bodláků, s četnými ostrůvky kosodřeviny, s nabídkou spousty lahodných borůvek nebo malin. Potkávali jsme vysoké bedly i pasoucí se stáda oveček a krav. Prodírali jsme se hustým lesem a rozhlíželi jsme se z holých horských hřbetů. Stoupali jsme po pohodlných stezkách a překonávali jsme příkrá kamenitá stoupání. Sestupovali jsme po měkkých travnatých pěšinkách a klouzali jsme z prudkých blátivých svahů. Procházeli jsme po širokých pohodlných cestách, překonávali jsme uzounké úseky hřebenovek, klouzavé pěšinky, kamenitá koryta potoků i žebříky a řetězy zajištěné úseky tiesňav. Zastavili jsme se u vysokých vodopádů, míjeli poklidné říční toky a procházeli jsme podél prudkých horských bystřin. Vozili jsme se autobusem i lanovkami, vlastními silami jsme zdolali v jediném dni tisícimetrové převýšení. Obdivovali jsme lidovou architekturu obce Vlkolinec, která je zapsána na seznamu UNESCO. Nevěřícně jsme procházeli kolem mohutného mauzolea Andreja Hlinku v Ružomberoku. Zklamaně jsme odjížděli od lanovky na Martinské hole, která je zcela mimo provoz – a nejspíš ji potká osud lanovky na Križnou. Obdivovali jsme novou osmimístnou kabinkovou lanovku z Vrátné doliny (byla dokončena v roce 2005), pravidelně jsme využívali výhod podobné kabinkové lanovky na Malino Brdo (dokončena 2001), kde jsme protekčně mohli jezdit i v šesti lidech. Odvážlivci vyzkoušeli i sjezd na koloběžkách z Malina Brda do Ružomberoka – a oba plni nezapomenutelných zážitků ve zdraví přežili.

K nezapomenutelným zážitkům patří určitě i ubytování ve výšce 955 m nad mořem s nádherným výhledem na zelený svah sjezdovky a pásma horských hřebenů. Vzpomínat budeme dlouho i na chataře – manžele Kánovy, kterým se Májekova chata stala domovem před plnými 27 lety. Tehdy přišli i se dvěma dětmi ve věku 2,5 a půl roku. Díky lanovce a úzké silničce, kterou si chatár musel v zimě sám protahovat, měli všichni neustálé spojení se světem. Velká zkouška pro všechny přišla před 12 lety - po havárii se zákazníky zůstala mladší dcera na vozíčku. Po roce rehabilitací se dokázala vrátit do normálního života. A nejen to – Alenka dokázala mnohem víc než mnozí z nás: po maturitě vystudovala práva, ovládá cizí jazyky a sportuje! Ač má stále nejraději lyžování, je paralympijskou vítězkou ve stolním tenise. S tímto sportem objela již téměř celý svět a získala v něm spoustu medailových umístění A našla si i spoustu kamarádů a přátel. A ti se při návštěvě Slovenska velice často zastavují na Májekově chatě. Takže zde celoročně vládne čilý „cizinecký ruch“.,

Určitě časem zapomeneme co a s kým jsme si na trasách povídali nebo kolik jsme toho který den našlapali. Zapomeneme třeba i jména míst, kterými jsme procházeli. Ale určitě budeme hodně dlouho cítit pohodu a klid, která z našeho společenství vyzařovala při všech příležitostech, každou minutu a vteřinu naší společné dovolené. Určitě nám ještě dlouho budou znít v uších společné večerní písně a hlavně asi nezapomenutelná večerka, která se tak nádherně nesla nad údolíčkem, kterou nám vracela ozvěna mnohonásobně zpět a která dokázala vehnat slzy do očí nejen nám samým, ale i paní chatárce, jejím zahraničním hostům a mnoha dalším obyvatelům tohoto malebného kouta Slovenska.

Po tom neuvěřitelném týdnu turistiky, klidu, pohody a vzájemného porozumění jsme se vrátili do reality všedního dne. Vrátili jsme se obohaceni o mnoho nových zážitků, zkušeností a s přesvědčením, že se dá žít docela dobře bez stresu, bez televizních hororů a dalších negativních zpráv. A že si dokážeme naprosto samozřejmě sami vytvořit nádhernou pohodovou atmosféru vyplněnou zcela automaticky vzájemnou úctou, pomocí bližnímu, respektováním práv druhého, pozitivním a optimistickým náhledem na svět. A že poděkování za ten krásný týden patří nejen vedoucím všech tří skupin, perfektnímu řidiči a chatařům, ale také nám všem, všem účastníkům putování FATRA 2007.

„Král je mrtev, ať žije král!“ Srpen 2008 tu bude za chvilku – a s ním i další sokolské putování. Již se na ně (a na nás všechny) můžeme začít těšit.

Tělocvičná jednota Milevsko, župa Jihočeská 27.9.2007 (ZiP)

Hodnocení článku:

0pozn. 5 hvězdiček - nejlepší
0
0průměrné hodnoceni:
0
0
Počet hlasů 0

Diskuse k tomuto článku:

Přidejte diskusní příspěvek zde

Počet příspěvků 0.

zobrazeno: 3292 x