Články

VZLET: Katova smrt

https://drive.google.com/file/d/1r4cjPKeqAxTXFx72fViONPBfSzZ3Hv_7/view

Autor příspěvku: Otakar Mach, člen výboru T.J. Sokol Prosek

Vložil: Jana Seemanová dne: 05.10.2023 13:50:56

 

Katova smrt

 

Při návštěvě Městské knihovny mi padla do oka kniha Katova smrt. Byla vyložena mezi novinkami a kombinace červených barev s bílým nápisem Katova smrt přímo provokovala. V podtitulku bylo napsáno „Neotřelý pohled na období heydrichiády

z perspektivy nacistických aktérů“.  Autorkou je Laura Nollová (1980), žije v Sinsheimu nedaleko Heidelbergu. Vyučuje latinu a náboženství.

Kniha vyšla v roce 2021 a ihned dostala cenu jako nejlepší prvotina v žánru krimi.

I když na první stránce je poznámka Postavy a děj jsou zčásti smyšlené, nelze autorce odpustit vlastní tvořivost při popisu pražských ulic, ve kterých události probíhaly.

Za vážný nedostatek knihy považuji, že není opatřena slovníčkem s původními českými názvy ulic a s jejich dnešními názvy. Němci za okupace nežádoucí jména vymazali a nahradili je zcela novými jmény. Je důležité, aby mladí věděli, která jména Němcům vadila, takže musela být zapomenuta a nahrazena jmény, mnohdy s germánskou symbolikou. Nakladateli to ušlo a překladatelce také.

 Autorka použila jako předlohu poznámky v pozůstalosti Heinze Pannwitze v obálce označené  Prag betreffend

Pannwitz byl v roce 1942 šéfem pražského Gestapa a po atentátu na Heydricha byl šéfem Zvláštní komise pro vyšetřování atentátu.

Na konci války Pannwitz působil ve Francii. Byl zatčen Francouzi a na vlastní žádost byl předán Sovětům.  Nejprve byl vězněn v Ljublance, kde psal o své činnost za války.

Po návratu ze zajateckého tábora na konci 50. let napsal zprávu o svém působení v Praze v roce 1942. Jako důvod sepsání zprávy uvedl, že touto zprávou chce rehabilitovat „Jindru“.

Tímto jménem byla podepsána depeše, odeslaná z okolí Chrudimi exilové vládě do Londýna. Byla v ní žádost, aby byl změněn cíl chystaného atentátu z Reinharda Heydricha na Emanuela Moravce. Žádost byla zdůvodněna obavou z krvavého teroru Němců po Heydrichově smrti.  Depeše byla Gestapem zachycena a dostala se do rukou Pannwitzovi.

Kdo rozhodl v Londýně o atentátu na Heydricha? Když přijel Heydrich do Prahy 27. září 1941, ihned dal zatknout předsedu protektorátní vlády generála Aloise Eliáše. Potom shromáždil pražské nacistické vojenské a policejní špičky a přednesl jim svůj plán. „V tomto prostoru nemá noha Čecha co pohledávat, jakmile skončíme se Židy, jsou na řadě Češi“. Vyhlásil stanné právo.

 V Ruzyni bylo popraveno 2. října 15 československých generálů. V noci 8. října bylo

v akci Sokol zatčeno a posláno do koncentráků asi 1500 sokolských činovníků.  Všichni bez soudu, jen proto, že byli sokolové. Další zatýkání a popravy následovaly do konce ledna 1942.

 Londýn na tyto události okamžitě reagoval. Plukovník Moravec se svými kolegy se rozhodli pro Heydrichovu smrt. Je možné, že likvidační zásah proti sokolům přiměl prezidenta Beneše, aby se k rozhodnutí vojáků připojil. Vždyť sokolové se na vzniku Československa podíleli a s pomocí Sokola po válce prezident Beneš jistě počítal. Heydrich byl tím největším nebezpečím pro náš národ.

Nechápu, proč Jindra žádal o změnu cíle atentátu, vždyť sám zatýkání sokolů v noci

8. října zažil a jako zázrakem unikl. O popravách generálů věděl a zažil všechno řádění nacistů, za kterým stál Heydrich. Proč tu depeši vůbec posílal? Nepochopil, že Heydrich chce vyhubit český národ?  Podle Heydrichova plánu začalo na obecných školách pod rouškou zdravotních prohlídek dětí probíhat jejich třídění, které z dětí vyhovují germánské rase. Pamatuji se na to, také jsem byl vyšetřován. Nyní vím, že, ač ryzí árijci, by celá naše rodina skončila v plynu.

Sokolští odbojáři odmítli Jindrův názor a pomáhali parašutistům v přípravách na atentát.

Panwitz vycítil, že Jindra, jinak Ladislav Vaněk, by byl vhodná osoba ke spolupráci. Mohli by se spolu dohodnout o předání kontaktů na spojení s Londýnem, aby jim předal šifrovací klíč, frekvenci vysílače a čas vysílání. Tak by jako falešní odbojáři mohli řídit vysílání parašutistů. Ti by byli zatčeni ihned po dopadu na zem. Odpadlo by jejich hledání, v Protektorátu by byl klid, nebyly by letáky ani sabotáže, zbrojovky by pracovaly na plné obrátky. Po válce Čechy pošleme do plynu, teď je potřebujeme.  Jsme na Češích závislí na výrobě zbraní a munice

a také na potravinách.

Jindra, jinak Ladislav Vaněk, byl zatčen v září 1942. Jakmile věděl, co víme, hovořil naprosto otevřeně, napsal Pannwitz.  S Vaňkem hovořil dlouho, celou noc. O čem, to nezapsal. V pohodě se rozešli, Pannwitz domů a Vaněk do vězeňské cely.

 K spolupráci mezi nimi asi nikdy nedošlo, neboť okamžitě se do toho vložil politický odbor Gestapa a Jindru, nyní Ladislava Vaňka, si převzal.  K další spolupráci s Pannwitzem už nedošlo. Byla by to pohroma jak pro domácí odboj a exilovou vládu v Londýně, tak i pro poválečný osud Československa.

Krátce nato Pannwitz rezignoval na svůj úřad v Praze a jako poddůstojník Wehrmachtu narukoval na východní frontu. V případu Jindra překročil své pravomoci a potřeboval se vyhnout vyšetřování Gestapem. 

  Zpráva nazvaná Prag betreffend je poměrně stručná, tvoří ji celkem 53 stránek.  Nikdy ji nezveřejnil.  V manželově pozůstalosti ji opatrovala Pannwitzova vdova.

Tam ji v roce 1981 objevil československý emigrant Stanislav Berton, Pracoval jako novinář

v krajanském hnutí v Austrálii, pozornost zaměřil na události kolem atentátu na Heydricha.

Po delší korespondenci s vdovou Hannah Pannwitzovou dostal od ní souhlas nahlédnout do manželova archivu.  Byl první člověk, kterému to dovolila. Našel obálku s nápisem   Prag betreffend , v níž byla hledaná Zpráva.

Od paní  Pannwitzové dostal svolení ofotografovat si dokument.

Později ji publikoval v originále německy, v češtině vyšla až v roce 2011.

Laura Nollová převyprávěla tento dokument a doplnila jej podle své fantazie. Pochopitelně i o ty erotické scény, které v současné době nesmí nikde chybět.

Tam, kde se autorka pohybovala mimo zprávu, dopustila se několika omylů. Z těch hlavních to je naruby obrácené prohlášení Konstantina von Neuratha o Sokole. Sokol představoval pro Němce největší nebezpečí, protože sokolově byli morálně a fyzicky zdatní a věděli, za co bojuji. Dále chybně uvedla, že atentát na Anhaltském nádraží byl zaměřen na Himmlera. Není to pravda, cílem atentátu byl Hitler, jen shoda náhod způsobila, že Hitlerův vlak přijel na jiné nástupiště. Tyto atentáty připravovali Balabán, Mašín a Morávek, známí jako Tři králové.

V recenzi, která byla uveřejněna v novinách Rhein-Neckar-Zeitung se píše: „ Vyšetřováním atentátu je pověřen komisař Pannwitz, který ze všech sil pátrá po skutečných pachatelích, aby zachránil tisíce nevinných lidí před odvetnými opatřeními nacistů. Případ však jeho samotného přivádí na pokraj ztráty lidskosti“.  Pannwitz jako schopný úředník Gestapa věděl, že jeho povinností je, aby při vyšetřování atentátu nedošlo v Protektorátu k tvrdosti, vedoucí k nepokojům, jež by narušily dodávky zbraní a munice na frontu a potravin do Říše.  Vůbec mu nešlo

o záchranu nevinných lidí.  Jako nacista a gestapák znal Heydrichův plán konečného řešení České otázky „ Jakmile skončíme se Židy, následují Češi“. Nyní Čechy potřebujeme jako pracovní sílu k vítězství Říše. Podle současného stavu války nebylo možné soudit, jak dopadne.  Němci byli přesvědčeni, že zvítězí. Ještě nedošli ke Stalingradu. Kdyby Rusové, tehdy sovětská Rudá armáda, u Stalingradu Němcům podlehli, Češi by skončili v plynu.

Vyvraždění Lidic SSmany neodhalilo pachatele.  Až na  Pannwitzem  navrženou odměnu 2 milionů říšských marek se přihlásil Karel Čurda, jeden z parašutistů. O pachatelích nevěděl, kde se ukrývají, ale udal řadu adres. Mezi nim byli Moravcovi. Aby Pannnwitz při výslechu Ati Moravce dostal odpověď o úkrytu parašutistů, ztratil hlavu a proměnil se v nelidskou bestii.

Heinz Pannwitz byl zajímavou postavou, hrál zřejmě dost významnou roli v nejen v kriminální službě, ale také ve špionáži a jejích „hrách“. Zajímavé je, že návratu z fronty v roce 1943 jako falešný člen skupiny Rote Kapelle korespondoval s Moskvou.

 

Otakar Mach, T.J. Sokol Prosek    

Tento článek byl publikován v časopise Vzlet č. 3/2023. Další zajímavé články lze stáhnout: https://drive.google.com/file/d/1r4cjPKeqAxTXFx72fViONPBfSzZ3Hv_7/view

Přílohy:


3902_katova_smrt.jpg

(velikost 48610 bajtů)

Hodnocení článku:

0pozn. 5 hvězdiček - nejlepší
0
0průměrné hodnoceni:
0
0
Počet hlasů 0

Diskuse k tomuto článku:

Přidejte diskusní příspěvek zde

Počet příspěvků 0.

zobrazeno: 111 x