Hodnocení a reakce na článek

Vaše jméno a kontakt:
Text:
Kontrolní otázka:
Jaký je součet jednotlivých číslic u čísla 204 ?

Články

To Vám teda povím, tohle jsem ještě ve svém psím životě nezažil.

Nejdřív to vypadalo, že jedeme na obyčejný výlet, dostal jsem na krk novou červenobílou šňůrku, moje panička zabalila a vyrazili jsme. Za chviličku k nám nastoupily ještě naše kamarádky, to bylo prima, pečou moc dobrý koláče a pořád mě krásně hladěj a vůbec je s nima dobře.

Jeli jsme moc dlouho na obyčejný výlet. Nakonec jsme dorazili k nějaké velké zděné boudě, co si člověci staví. Říkali, že to je škola a to je špatně, protože mě nechali přivázaného na dvoře. Naštěstí tam bylo na co koukat, postupně se tam hemžilo pořád víc dětí i dospěláků. Říkali o mně, že jsem maskot, pochopil jsem, že to asi nebude nic zlého, protože mě přitom taky hladili. Chvíli za námi přijel pán a přivezl mi nové kamarády, které jsem měl úplně jenom pro sebe. Dělali mi společnost a to já rád.

Pak jsme zase jeli autem. Přijeli jsme do veliké boudy a to jsem poznal, že je to sokolovna, byla větší než je naše. Vůbec nechápu, proč ale všichni s mým pánem hned někam odjeli, že budou vozit nářadí. To přece i pes ví, že nářadí patří do sokolovny. Nechápal jsem toho potom ještě mnohem víc …

Už jsem si říkal, že z té nudy snad usnu, ale najednou se tam objevila spousta nových dospěláků. Usoudil jsem, že bude mejdan ! Jenže oni si pořád jen povídali, slyšel jsem spoustu novejch slov – atletika, šplh, gymnastika, sledy, rozhodčí … a celýmu tomu říkali přebor. Pořád jsem se snažil neusnout, počkat si na tu zábavu. Jenže ono to ze všeho nejvíc vypadalo, že zase pracujou. Proč tak dlouho v noci ?

Ráno jsem se těšil, že si po dlouhém večeru přispím, ale kdepak, nikdo z nich nevyspával, panička se oblíkla jako do práce, ale tentokrát mě vzala s sebou. To Vám byla velká tělocvična a těch dětí! Takovou smečku jsem okolo sebe ještě neměl. Dokonce jsem se mohl s Gábinou, to je ta největší co jsem měl pro sebe, uvnitř chvíli projít aby mě všechny ty děti dobře viděly.

Potom jsme jeli na krásné veliké hřiště, a představte si, oni mě tam nepustili ! Vůbec mě nechtěli nechat, abych s dětmi běhal. Byl tam úžasnej písek na hrabání, myslíte si, že jsem mohl? Kdepak! Dokonce mi nedovolili ani běhat pro míčky. Hledali je sami strašně nešikovně v trávě. To já bych je měl hned. Usoudil jsem, že jsem chudák. Naštěstí tam všude byla spousta dětí, které mají pro pejsky pochopení, procházely se se mnou a hladily mě a to já rád.

Byl jsem z toho všeho děsně utahanej a těšil jsem se do pelechu. Jenže jsem zase nemoh spát. Fakt ty lidi nechápu, věděl jsem, že už se normálně dávno spí a místo toho jsem musel poslouchat strašnou spoustu čísel. Pořád dokola opakovali výsledky a diplomy ... Připadalo mi, že už by vlastně taky raději šli spát, ale asi to byla nějaká moc zábavná hra, nejmíň jako aportování míčku, protože jim to vydrželo strašně dlouho. Ačkoliv mi zase spousta věcí nebyla jasných, cítil jsem se dobře. Byla tam taky jedna teta, říkala mi nevím proč Hugo a krásně se smála.

Ráno se mi už vůbec nechtělo vstávat, než jsem si stačil přepočítat tlapky, byli už dávno zase všichni na nohou! Začal jsem se o ně bát, jestli nejsou nemocní, ale že by takhle všichni najednou ?

Vrátili jsme se s paničkou zpátky do tý veliký tělocvičny, byly tam zase všechny ty děti a zase si mě hladily, a to já rád. Asi to patří k tomu maskotování. Hodně tam povídali, některý děti lezly na takový legrační bedýnky a ostatní zase plácali rukama. A já jsem najednou cítil v celé té veliké smečce radost, asi se jim něco povedlo.

Když jsme potom nastoupili do auta, oddychl jsem si, snad už jedeme domů. Bylo tu spousta zajímavých věcí, ale všeho moc škodí. Doma jsem sebou plácnul na gauč a čekal jsem, co bude dál. Představte si, ještě bylo úplně světlo a panička šla normálně spát.

Jsem sice jenom pes a někteří lidi říkají, že ne moc chytrý, ale tohle už vím, přebor to je spousta práce, málo spaní a nakonec radost.

pes Laky - maskot Přeboru ČOS SV mladšího žactva 2004

vlastní tlapou