Hodnocení a reakce na článek

Vaše jméno a kontakt:
Text:
Kontrolní otázka:
Jaký je součet jednotlivých číslic u čísla 142 ?

Články - župní zpravodaj

Tento článek byl uveřejněn v časopisu VZLET (1/2023), občasníku sokolské župy Jana Podlipného.

Narodil se 18. října 1867 v Nechanicích jako deváté dítě Františka a Františky Rašínových. Otec pracoval jako pekař a rolník, byl také poslancem Říšské rady. Po studiu na gymnáziích v Novém Bydžově, Broumově a Hradci Králové, studoval na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy, odkud však ze zdravotních důvodů přestoupil na Právnickou fakultu UK. Zde byl také mj. členem tradičního Spolku československých právníků Všehrd.

V roce 1891 napsal brožurku České státní právo, kterou rakouské úřady zabavovaly a za niž byl Alois Rašín vyšetřován. Rašín v ní představuje moderní koncept obnoveného řízení zemského českého království a jaké pravomoci by měl mít zemský sněm, říšský sněm a český král. Pokud jde o zemský sněm, Rašín píše: „My však, mluvíme-li o obnovení státního práva, rozumíme tím obnovení celistvosti a nedílnosti zemí koruny české, tak že by tyto země spojeny byly osobou panovníkovou a společnými věcmi vyřizovanými na společném sněmu zvoleném přímo od veškerého lidu bez rozdílu rodu, stavu i pohlaví. Rozumíme tím dále obnovení úplné samosprávy jednotlivých zemí českých pro jejich zvláštní věci, které by vyřizovány byly na zemských sněmech zvolených zase od lidu.“ Zavedením českého státního práva by měl mít český národ prospěch hospodářský: „Daní a dávek musilo by se užívati jen ve prospěch zemí našich. Do ciziny by šly peníze naše jen, když bychom výslovně k tomu svolili. A myslím, že bychom neposílali peněz svých do Tyrolska na upravení Bystřin nebo do Vídně na překlenutí řeky Vídeňky, když doma máme neupraveny veliké řeky, jež způsobují nám každoročně milliony škod. Zde by byly potřeby naší země na prvním místě.“

Již během svých studií, patřil do skupiny tzv. pokrokářského hnutí, které se řadilo k mladočeské levici. Za svou politickou činnost byl potrestán ztrátou titulu JUDr. a dvěma roky těžkého žaláře, ke kterým byl 14. února 1894 odsouzen v procesu s takzvanou Omladinou. Vězněn byl ve věznici Plzeň – Bory.

S mladočechy se posléze rozešel a podílel se na založení České strany státoprávní. Pracoval jako advokát. V roce 1911 se stal poslancem. Po vypuknutí první světové války se stal členem Tajného výboru Maffie, protistátní odbojové organizace, a v březnu 1915 členem jejího předsednictva. Již v polovině července 1915 byl zatčen za protistátní činnost, po dlouhém vyšetřování byl v červnu 1916 postaven před soud a spolu s Karlem Kramářem a Vincencem Červinkou odsouzen k trestu smrti za velezradu a vyzvědačství pro nepřátelskou cizí moc. Na počátku července 1917 byl císařem amnestován a byl mu vrácen také poslanecký mandát. Po návratu z vězení se Rašín okamžitě aktivně zapojil do politického života. Podílel se na vzniku České státoprávní demokracie a stal se členem předsednictva Národního výboru československém.

Po odjezdu vedení výboru na jednání s exilem do Ženevy v říjnu 1918 patřil mezi muže 28. října, kteří vyhlásili československou samostatnost, přičemž byl autorem prvního zákona nového státu. Na základě členství v Národním výboru československém získal v polovině listopadu 1918 mandát poslance Revolučního národního shromáždění a zároveň byl jmenován ministrem financí československé vlády. Je považován za otce naší měny – koruny. Na přelomu února a března 1919 se rozhodl k radikálnímu kroku, uzavření hranic a okolkování bankovek, čímž zachránil měnu nového státu před hyperinflací. Dále prosadil radikální úsporná opatření a snažil se o minimalizaci státních výdajů, což spolu s jeho politikou deflace měny vyvolalo obecnou nespokojenost.

V tomto období publikuje několik zásadních prací ohledně státní ekonomické a finanční politiky, např. O přechodném hospodářství (1919) nebo Můj finanční plán (1920). Publikovaná řeč Pracovat a šetřit!, kterou pronesl na ustavujícím sjezdu Československé národní demokracie dne 25. března 1919, je v mnohém aktuální i dnes: „Opatření, které udělala naše vláda, aby nezaměstnaní brali příspěvky pro nezaměstnanost, jest provisorní. Ale také toto opatření bude tenkráte požehnáním, jestliže všichni ti, kteří berou příspěvky pro nezaměstnanost, budou se styděti za to, že nepracují, jestliže budou proto co možno nejdříve se chtít zbaviti tohoto daru, který dostávají od republiky a budou usilovně hledat práci, aby mohli skutečně vyráběti nové statky a rozmnožovati hodnoty národní.“

Do funkce ministra financí se vrací v říjnu 1922 s úkolem opětovné stabilizace měny a snížení nadměrných vládních výdajů. Ráno 5. ledna 1923 se však stává obětí atentátu, který na něho přímo u dveří jeho bytu spáchal anarchista Josef Šoupal, bývalý člen Komunistické strany Československa. Přes rychlý lékařský zákrok dne 18. února 1923 podlehl těžkému poranění páteře.

Zdroje:

www.vlada.cz, wikipedie

Video k tématu zde: https://www.youtube.com/watch?v=AXiIrUTTFUE